Staráš se o někoho blízkého a máš pocit, že na sebe ti už nezbývá nic? Prošel/prošla jsi něčím, co v tobě zanechalo hlubokou stopu? Nebo jsi tvůrčí člověk, kterému vyschla inspirace a neví, jak ji znovu najít?
Tyhle tři věci spolu na první pohled nesouvisejí. Ale mají jedno společné: všechny tě mohou dostat do bodu, kdy cítíš, že jsi se zasekl/a a nevíš, jak dál.
Stres z péče o druhé. Dáváš, dáváš a dáváš, a pak zjistíš, že nemáš co. Že jsi vyčerpaný/á až do morku kostí. Pomůžu ti najít rovnováhu mezi tím, co dáváš ostatním, a tím, co potřebuješ ty sám/sama. Začneme tím, že si pojmenujeme, kde přesně ta únava pramení, a budeme hledat způsoby, jak si doplnit energii, aniž bys přestal/a být tu pro ty, na kterých ti záleží.
Bolestivé životní zkušenosti. Některé věci se nedají jenom "hodit za hlavu". Potřebují čas, prostor a někoho, kdo vyslechne bez hodnocení. To jsem já. Nepospíchám, netlačím. Jdeme tvým tempem. Každý si tím prochází jinak a neexistuje jeden správný způsob, jak se se svou zkušeností vypořádat.
Tvůrčí zablokování. Ten frustrující pocit, že v tobě nic není. Že prázdná stránka nebo plátno zůstanou prázdné navždy. Spolu zjistíme, co za tím stojí, a pomalu tu cestu ke kreativitě znovu otevřeme. Často je tvůrčí blok znakem toho, že se v životě něco jiného dožaduje pozornosti, a když to pojmenujeme, kreativita se vrátí sama. Nemusíš být umělec nebo spisovatel/ka, aby ses s tím potýkal/a.
Jsem klidná, trpělivá a empatická. Nebudu tě tlačit do ničeho, na co nejsi připravený/á. Ale budu tu, s otevřenýma ušima a upřímným zájmem o to, co prožíváš. Mám ráda tiché momenty v sezení. Někdy je to nejdůležitější to, co zazní v pauze, ne to, co se řekne nahlas.